Svářečské techniky

Jaké jsou vlastně metody svařování?

Svařování nebo také sváření je proces, který slouží k vytvoření trvalého, nerozebíratelného spoje dvou a více součástí. Obecným požadavkem na proces svařování je vytvoření takových termodynamických podmínek, při kterých je umožněn vznik nových meziatomárních vazeb.

Tavné svařování lze charakterizovat jako postup, kdy se přivádí energie pouze ve formě tepla a ke spojení materiálů dochází při jejich roztavení v tzv. svarové lázni.Nejvýznamnějším zástupcem, co do rozsahu používání, je svařování elektrickým obloukem.

Obloukové svařování jsou největší skupinou. Energie pro sváření se získává hořením elektrického oblouku v ionizovaném plynu. Pro jejich četné výhody je tato metoda hojně využívána v průmyslové praxi. Mezi nejvýznamnější klady metody patří nízké náklady na pořízení, vysoká kvalita svárů a snadné zaučení.

Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou je nejstarší, stále si však drží svou popularitu. Není se čemu divit, je dostatečně flexibilní – umožňuje svařování prakticky ve všech polohách a ve vysoké kvalitě. Navíc jsou přídavný materiál i svařovací zdroj snadno dostupné. Nevýhodou svařování obalenou elektrodou je to, že vyžaduje vysoký um svářeče. V posledních letech došlo k inovaci na svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu. Tato metoda se používá na stavbě na svařování betonářských výztuží.

Obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře obsahuje řadu metod, které jsou založené na stejném principu. Liší se pouze použitím různých typů svařovacích drátů a ochranných plynech, jako jsou plnou elektrodou v inertním plynu nebo aktivním plynu a plněnou elektrodou v aktivním plynu či inertním plynu. Výhodou použití této metody jsou nízké nároky na zručnost svářeče, vysoký výkon svařování, možnost použití v různých polohách a dostupnost ochranných plynů i přídavných materiálů.

Obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu a tato metoda (zástupce WIG, TIG) využívá hoření elektrického oblouku wolframovou netavící elektrodou a základním materiálem případně svarovou lázní. Nejčastěji se využívá pro ochranné plyny hélium, argon. Výhodou metody jsou prvotřídní sváry, nevýhodou pak zůstávají vysoké nároky na zručnost svářeče a nízký výkon.

Svařování pod tavidlem je metoda, která se používá při svařování dlouhých svárů při vysokém výkonu. Svařování pod tavidlem si najde uplatnění při stavbě lodí, mostů a tlakových nádob. Výhodou této metody je automatizace, která umožní práci bez účasti svářeče. Přístroj pro svařování pod tavidlem se skládá ze svařovacího zdroje, svařovací hlavy, řídící jednotky, výsypky pro granulované tavidlo a průmyslového vysavače přebytečného tavidla.